Formativní hodnocení jako proces „bytí na cestě“
ZDENĚK DLABOLA
Pamatujete si na pocit, když jste se v dětství konečně vyškrábali na hromadu hlíny a rozhlédli se po světě pod sebou? Co jste pak chtěli udělat?
Pocity, které zažíváme v momentě, kdy se dostavuje úspěch, bývají motorem potřeby zkusit to znovu.
Po těle nám proudí teplé příjemno, které chceme zažít zas.
Když odněkud někam jdeme a potkáváme cestou více překážek, které postupně překonáváme, přináší to silné emoce – nejdříve frustraci, kdy řešíme, jak překážku zdolat, a pak radost, když se to podaří, když zažijeme úspěch. Tato emoční vlna frustrace–radost je zásadním prvkem učení – máme chuť dál zkoumat a hledat, odvahu dělat chyby, protože na konci máme šanci uspět.
Učení nemá být jednoduché – učíme se až za hranicí komfortní zóny, tam, kde překonáváme překážky, a tím získáváme zkušenosti a učíme se je také využít příště. Formativní hodnocení či formativní přístup k učení neznamená, že se učení stane jen zábavným, nebo dokonce jednodušším, vždy je to o překonávání překážek, které přináší smysl a užitek, a děje se v prostředí, které je vstřícné v tom, že mohu riskovat a dělat chyby. Potřebuji vyzkoušet, co bude fungovat nejlépe. Bezpečí není v malých nárocích, ale v tom, že se mohu spolehnout na to, že sám sebe vnímám a jsem vnímán jako někde na cestě, jejíž přirozenou součástí jsou chyby, frustrace, úspěchy a radosti.
V projektu Growth Mindset – podpora růstového myšlení prostřednictvím formativního hodnocení jsme s jedenácti zapojenými školami na cestě už třetím rokem. Během těch tří let jsme se naučili přijmout, že na ní budeme pořád, a že je to tak v pořádku.
Cílem toho, co děláme, není mít formativního hodnocení, ale používat formativní přístup jako jeden z možných prostředků, jak zvyšovat učitelův dopad na vzdělávací výsledky dětí, jak posilovat smysluplnost a užitečnost, co se ve škole děje.